Třicet let Urologického oddělení Nemocnice Pelhřimov

Rozhovor s MUDr. Jaromírem Pangrácem, zakladatelem Urologického oddělení Nemocnice Pelhřimov

Pelhřimov – Za vznikem Urologického oddělení v Nemocnici Pelhřimov stojí emeritní primář MUDr. Jaromír Pangrác. Především díky němu bylo před 30 lety oddělení otevřeno. Zpočátku byli urologicky nemocní pacienti hospitalizováni na všech třech jednotkách chirurgického oddělení, později došlo k vyčlenění šestnácti lůžek na oddělení chirurgie II., kde rovněž začala urologická ambulantní činnost. Postupně se začala zlepšovat diagnostika urologických onemocnění, nastoupila včasná indikace k operačním výkonům a nová endoskopická operační technika.

V roce 1976 jste svoji kariéru začal na chirurgickém oddělení. Proč jste následně zvolil urologii?

Po nástupu na chirurgické oddělení v Pelhřimově v roce 1976 jsem byl zařazen do specializační přípravy oboru chirurgie. To znamenalo během tří let se teoreticky a prakticky připravit k atestační zkoušce z oboru chirurgie. Zhruba tři měsíce před plánovaným termínem atestační zkoušky jsem byl osloven tehdejším primářem chirurgického oddělení MUDr. Květoněm, zda bych neměl zájem věnovat se urologii s perspektivou ordinariátu. V té době jsem byl v týmu osmi chirurgických lékařů, kde jsem byl nejmladší. Původně jsem se chtěl chirurgii věnovat v urgentní medicíně nebo traumatologii. Urologie však pro mě byla zajímavá a lákavá nabídka. Představovalo to samostatnou práci. Po týdnu rozmýšlení jsem se změnou na obor urologie souhlasil.

Jaká byla urologie v roce 1980?

Prováděly se pouze drobné operace na genitálu a vývodných močových cestách, nekomplikované odstraňování močových kamenů, operace prostaty a odstraňování ledvin. Jednalo se pouze o výkony otevřené chirurgické. Endoskopické výkony se prováděly pouze diagnosticky. Endoskopická operativa se u nás tehdy neprováděla z důvodu nekompletnosti přístrojového vybavení a minimálních operačních zkušeností. Způsobem provedení jsme byli oproti urologické operativě asi o 15 až 20 let zpátky.

Vzpomenete si na svoji první operaci?

První operace byla na chirurgickém oddělení a jednalo se o operaci slepého střeva. Dalo by se říci, že to byla operace, na kterou byl člověk natěšený. Byl to nezvyklý pocit, pocit euforie, pocit něčeho nového, co jsem nikdy nezažil. Nejdůležitější bylo, že operace proběhla dobře a bez komplikací. Časem jsem poznal, že je třeba mít určitý stupeň respektu a vybudovat si brzdu, která řídí, kam až se může operatér pustit.

Jaký byl další postup péče o urologicky nemocné?

Domluvili jsme se na soustředění urologických pacientů na jedno oddělení, což byla dosavadní chirurgie II. s kapacitou 16 lůžek. Zde jsme začali provádět i první ambulantní činnost, což byly drobné kontroly po operačních výkonech a diagnostika nových urologických onemocnění.

Jaká byla forma Vaší přípravy na urologickou atestaci?

Po složení atestace z chirurgie byla provedena změna a byl jsem přeřazen do přípravy z oboru urologie prvního stupně. Vzhledem k tomu, že v Nemocnici Pelhřimov nebyl žádný specialista z urologie, bylo nutné stanovit speciální přípravu, tzn. zažádat si o výjimku na ministerstvu zdravotnictví. Výjimka mi byla umožněna s individuálním studijním plánem k přípravě na atestaci. Bylo stanoveno tříměsíční schéma studia, kdy vždy jeden měsíc jsem byl na pracovišti vyššího stupně (Urologická klinika v Praze, krajské Urologické pracoviště v Českých Budějovicích a později okresní urologická pracoviště v Jindřichově Hradci a Táboře). Dva měsíce jsem pracoval na chirurgickém oddělení v Pelhřimově. Takto jsem se připravoval na atestaci prvního stupně z oboru urologie, kterou jsem složil v roce 1984. Stejné schéma přípravy pokračovalo ke složení atestace druhého stupně, kterou jsem složil v roce 1989.

Historie Urologického oddělení Nemocnice Pelhřimov se začala psát 1. září 1990.

Po jednání vedení Nemocnice Pelhřimov s Krajským ústavem národního zdraví a ministerstvem zdravotnictví bylo vyhověno žádosti o zřízení Urologického oddělení Nemocnice Pelhřimov. Začali jsme fungovat samostatně, operovat otevřeně, endoskopicky, nastala pravidelná ambulantní činnost.

V zaměstnání je důležitý kolektiv. Jaký byl v začátcích tým na urologii?

Z oddělení chirurgie přišel jeden lékař a následně starší lékař. Rovněž byly přijaty nové sestry. Později nastoupili po ukončení studia další dva mladí lékaři. Všichni byli bez atestace. Nicméně jejich zápal pro práci a spolehlivost byla na velmi dobré úrovni. Operovali jsme 2x týdně a ambulance fungovala třikrát týdně se dvěma lékaři a dvakrát s jedním lékařem. Rozšířili jsme operativu o další výkony, snažili jsme se více výkonů dělat endoskopicky, což bylo pro pacienta šetrnější. Postupně jsme nakoupili další přístrojovou techniku. K operacím prostaty a nádorům močového měchýře jsme díky fibroskopii rozšířili výkony o horní močové cesty (močovod a dutý systém ledviny). Společně s chirurgickým oddělením jsme provedli i několik výkonů laparoskopickou technikou, ale vzhledem k nízkému počtu pacientů a tudíž menším zkušenostem jsme od těchto výkonů zatím ustoupili. Díky přístroji pro mimotělní drcení kamenů v močových cestách jsme od roku 1993 měli možnost řešit kameny v horních močových cestách i méně invazivní technikou.

Které varovné signály by měly člověka směřovat do ordinace urologa?

Objevení krve v moči, bolesti v oblasti ledvin a močových cest. To jsou dva nejvarovnější případy. Dále změny v množství tvorby moče, frekvence močení a změny síly proudu. Samozřejmě s věkem frekvence těchto onemocnění stoupá.

Měl by mít každý muž svého urologa?

Určitě. Každý muž by měl být vyšetřen od 50ti let věku preventivně na vyloučení nádoru prostaty, což je nejfrekventovanější nádorové onemocnění v urologickém oboru. Dalo by se říci, že s věkem 80 let a výše je jím prakticky postižen každý muž.

Zavedl jste nové endourologické výkony, jste v pelhřimovské nemocnici průkopníkem v nových vyšetřovacích metodách. Zasloužil jste se velkým dílem jako náměstek ředitele pro lékařskou péči o rekonstrukci pavilonu akutní péče. Výčtem bych mohla pokračovat. Na co jste ale ve svém profesním životě nejvíce pyšný?

V podstatě na všechny tyto věci. Je důležité, že urologie v Pelhřimově vznikla a přečkala i období, kdy byla spíše tendence oddělení a lůžka redukovat. Nám se podařilo přežít. Velmi důležitá byla i rekonstrukce nemocnice, která proběhla v letech 2001 – 2004. V rámci modernizace jsme zavedli i nové způsoby režimu práce na odděleních.

Zaslouženě jste získal od sdružení České lékařské komory, okresního sdružení Pelhřimov prestižní ocenění Vynikající lékař Pelhřimovska za rok 2018.

Pro mě je cena velmi významná, protože ukazuje jakýsi souhrn mé celoživotní práce. Prožil jsem v Nemocnici Pelhřimov 44 let života.

Když se ohlédnete nazpět, změnil byste něco ve svém počínání?

Určitě ano. Měnit se dá vždycky. Jenom chybí zkušenosti, které má člověk ke konci života, kdy už ke změnám nemůže dojít.

Co byste popřál pelhřimovské urologii do dalších let?

Jednoznačně, aby vydržela co nejdéle na dobré úrovni, a aby se podařilo sehnat nové lékaře, kterých je nedostatek. Zároveň bych chtěl poděkovat spolupracovníkům – současnému primáři, lékařům, vrchní sestře a ostatním sestrám oddělení a ambulance a dalšímu zdravotnickému personálu urologického oddělení za jejich dlouholetou spolupráci.

Jak si nyní užíváte volno? Nechybí Vám pacienti, nemocniční prostředí?

Rozhodně ano. Ono ukončit činnost ze dne na den není jednoduché. O tolik více volného času ale nemám. Starší člověk je nemotornější a pomalejší, vše mu trvá déle, tím se mu zkracuje volný čas. O to více si cením času, který se mi podaří strávit se svými vnučkami (14 a 11 let a 4,5 a 1,5 roku).

Statistika Urologického oddělení Nemocnice Pelhřimov za rok 2019

Obor urologie prošel za třicet let neuvěřitelným vývojem, který zásadně změnil pohled na pacienta při rozhodování o způsobu léčby. Rovněž se zásadně zlepšila diagnostika urologického onemocnění a operační postupy, kdy vede endoskopická technika.