Sto let výročí od narození pelhřimovské primářky MUDr. Jitky Hromádkové

Dne 24. listopadu si připomeneme výročí 100 let od narození MUDr. Jitky Hromádkové - bývalé primářky dětského oddělení pelhřimovské nemocnice, která v roce 1962 při výkonu své lékařské práce zemřela ve válce v Africe. Díky textu PhDr. Martina Herzána, MSc. máme možnost si tuto statečnou ženu připomenout. 

 

MUDr. Jitka Hromádková (24. listopadu 1924 – 6. prosince 1962) se narodila v Rouchovanech u Třebíče. Vystudovala lékařskou fakultu v oboru všeobecného lékařství, ale odborně se vyprofilovala zaměřením jako dětská lékařka. Jejím snem bylo pomáhat nemocným a trpícím dětem. V roce 1957 byla jmenována v Pelhřimově okresním pediatrem a primářkou dětského oddělení v pelhřimovské nemocnici (tehdy nazývané Okresní ústav národního zdraví). 

 

V Pelhřimově se zapojila do ochotnického divadelního souboru, kde hrála a některé hry i režírovala. Také se zapojila do sportovních a cvičitelských aktivit, jak na ně byla zvyklá v Sokole. Lidé ji měli rádi. Není tedy divu, že byla v Pelhřimově v doplňovacích volbách na radnici dne 20. července 1958 zvolena poslankyní. Dnes bychom řekli zastupitelkou města. V řádných volbách na radnici ji znovu zvolili v roce 1960. Na 1. zasedání Městského národního výboru v Pelhřimově, které se konalo 24. června 1960, byla ještě navíc zvolena do rady tohoto okresního města. Byla také jmenována předsedkyní zdravotní komise Městského národního výboru v Pelhřimově. Byla mladá, vzdělaná, perspektivní a měla velké odhodlání. Začátkem roku 1962 se dobrovolně přihlásila na lékařskou válečnou misi v daleké Africe, aby zde pomáhala zachránit životy dětí. V té době probíhala v Africe alžírská válka. Ta byla bojem za nezávislost Alžírska na koloniální Francii v letech 1954–1962 a vedla k vytvoření suverénního alžírského státu.

 

MUDr. Jitka Hromádková svoji válečnou zdravotnickou mise strávila v Tunisku a byla přidělena do nemocnice ve městě Kairouan (česky Kajruván). Nachází se na okraji Saharské pouště, a přestože hodně času pracovně trávila v této nemocnici, dojížděla za pacienty velmi často někdy až 200 kilometrů daleko, a to zcela sama, kdy musela řídit i přidělený automobil. To bylo samo o sobě ve válečné době a v takto velmi nebezpečné zemi příliš riskantní. Nejprve zde pracovala krátce ještě s českým lékařským kolegou, ale od července 1962 až do své smrti zde dalších půl roku v tomto pekle pracovala úplně sama – jediný zdravotník Československa a navíc žena. 

 

Poté přišel osudný den 6. prosince 1962. MUDr. Jitka Hromádková zde byla v Tunisku zákeřně zabita. Bylo jí pouhých 38 let. Zpráva o její smrti vyšla v pelhřimovském týdeníku Nástup dne 4. ledna 1963: ,,MUDr. Jitka Hromádková se dobrovolně přihlásila, aby pomohla ve zdravotnictví v této bývalé francouzské kolonii. Všichni tehdy obdivovali její statečnost a odvahu, s jakou se vypravila do vzdálené a zaostalé země. Bylo ji přiděleno pracoviště ve městě Kairouan na okraji pouště Sahara, kde byly opravdu velmi těžké pracovní i životní podmínky. Přesto psala domů i do zaměstnání do posední chvíle dopisy plné optimismu a radosti o tom, že se dílo daří. Její mise se chýlila ke konci, ale rozhodla se, že si ji prodlouží (*zemřela dva měsíce před koncem své prodloužené mise). Dostala nejobtížnější úkol ze všech, rvala se s tím více než statečně, nikdy nenaříkala, občasnými depresemi se vždycky dokázala prokousat. Ale je potřeba, aby všichni věděli, že tu udělala větší kus práce než kdokoliv jiný. Že moc prospěla tuniským dětem a že byla nejstatečnějším členem zdejší české kolonie… Vykonala mnoho při budování zdravotnictví. Padla na frontě boje za mír a za lepší budoucnost lidstva. Čest její památce.“ Takový byl smutný osud hrdinné lékařky a primářky pelhřimovské nemocnice MUDr. Jitky Hromádkové, která zemřela kvůli svému dobrému srdci ve válečném konfliktu v daleké Africe. 

 

Město Pelhřimov může být hrdé na to, že mělo tak statečnou a obětavou občanku, primářku, lékařku, zastupitelku a radní, která opustila vše, čeho dosáhla, aby obětovala svůj život v kruté válce v daleké zaostalé a nehostinné Africe proto, aby pomohla zachránit životy dětí.